sobota 5. října 2013

FachPack 2013 z pohledu loupáka

FachPack je, volně přeloženo, Evropský obalový veletrh. Co si pod tím představit?

Obrovskou budovu NCC v Norimberku, skoro 40 000 kravaťáků a 1500 vystavujících firem z "obalového" oboru, kteří zde v jednotlivých stáncích představují svoje inovativní výrobky (a často je rozdávají :) ). Pro ně ideální příležitost, jak se zviditelnit, pro mě milion nových inspirací a informací a několik free vychytávek, který jinde neseženete.
Cesta tam trvala asi šest hodin s krátkou zastávkou v Rozvadově. Nesnáším dlouhý cestování.
Norimberské světelné strategiční cedule, nebo jak to nazvat, nás navedly přímo k intergalaktické NCC budově a přidruženému parkovišti, zaplněným Audinama.
Pár metrů od vchodu NCC byla "čekovací stanice", zde se tvořily fronty plné lidí, kteří čekali, až jim paní na konci "zčekuje" čárový kód na visačce, a poté, s německým přáním pěkného dne, byli vpuštěni do výstavních prostor. Jednotlivé haly oddělovaly krátké prosklené chodby s obřím kuřáckým balkonem. Samotných hal bylo celkem asi 10, já jsem stihla projít jen ty "oranžové" = obalová technika a design. Bylo jich asi 5, ostatní, žluté a bílé haly, se věnovaly především automatizaci a různým strojům, což mi zas tolik neříká. Dvě nebo tři haly byly jakousi domovskou stanicí organizace, která FachPack pořádala.






















Kromě klasických výrobků, obalů z lepenky, plastu, skla, jsem mohla vidět různé inovativní technologie, balící a jiné systémy, zubní pasty Signal volně k dostání (hodilo se), polonahý volně se pohybující bodypainting a živého robota na chůdách.


Občas jsem si tam připadala neptařičně. FachPack je vyhlášený, patří mezi nejznámější veletrhy v Evropě, potkala jsem tam několik různých národností (od francouzů přes -nečekaně- němce až po italy). Všichni mluvili německy. German, German and suits everywhere. Ale narazila jsem na i na dvě české firmy (měli jste vidět mé nadšení po přečtení názvu Papírny Bělá. Druhá firma Pebal už není tak jasně česká na první pohled). Určitě jich bylo víc, ale za šest hodin bylo nemožné projít všechny haly. Každopádně i přes jejich dress code a moji neznalost němčiny byli všichni milí, na všechno se mi snažili anglicky odpovědět a většinou mi nabídli něco z jejich "sortimentu". :)

Při odjezdu mě bolely nohy a ruka s přeplněnou taškou plnou informačních materiálů, krabiček, papírů co vonějí po jahodách, Signal pasty, míčků, plátěných tašek, propisek, bločků, čokolády Billy Zonka and so one.

Jsem strašně ráda, že jsem měla možnost se tam podívat. Jak už jsem psala, je to určitě záležitost na dva dny, takže přístě! ;)

Žádné komentáře:

Okomentovat